1. NEDĚLE ADVENTNÍ (cykl B)
Jak prožít dobu svatoadventní
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Rozezněly se adventní zpěvy a na adventním věnci jsme rozsvítili první svíčku. Chtě nechtě začíná se k nám tlačit předvánoční nálada. Na začátku stojíme před závažnou otázkou: Jak prožívat posvátnou dobu svatoadventní?
Moji milí, nejprve si musíme uvědomit, že doba adventní má dvojí ráz. Až do 16. prosince jsou všechny myšlenky zaměřeny k druhému příchodu Páně. A od 17. prosince jsou zaměřeny k přípravě na oslavu Narození Krista Pána. To znamená, že větší část posvátné doby svatoadventní by měla být zaměřena na očekávání jeho druhého příchodu.
Bratři a sestry, a právě tento moment očekávání bych dnes chtěl zdůraznit. Lidé se snaží dosáhnout všeho pokud možno hned, často bez vnější i vnitřní přípravy. Důsledkem okamžitého uchvácení něčeho je pak veliké ochuzení a zklamání. Jestliže člověk není dostatečně připraven, nemůže pak prožít opravdovou radost.
Moji drazí, proto vám všem důrazně kladu na srdce: Odolejme tomuto tlaku a prožívejme posvátnou dobu svatoadventní v radostném očekávání. Modlitbou a rozjímáním probouzejme touhu po příchodu Páně ve slávě. Jak by tedy měl vypadat náš advent, tato doba očekávání? Všimněme si dvou aspektů v dnešní bohoslužbě slova.
Bratři a sestry, první aspekt vyrůstá ze starozákonního čtení. Kristovo narození je dějinná událost, která změnila běh lidských dějin. Od této chvíle Bůh na svět nepohlíží z nějaké dálky, ale stává se středem a smyslem světových dějin. Od této chvíle patří k sobě nebe a země, člověk a Bůh. To má pro nás dalekosáhlé důsledky. Protože je Bůh v našem světě, musíme s ním počítat. Musíme ho vkalkulovat do svého života. Kdo tak neučiní, kalkuluje špatně. Kdo vylučuje Boha ze svých plánů, počítá špatně. Pak musí nutně časem zaznít slovo dnešního čtení: „Proč jsi nám dal, Hospodine, zbloudit z tvých cest, srdci jsi dal ztvrdnout, abychom neměli před tebou bázeň.“
Moji milí, není právě zde vysvětlení, proč se tak často vymyká běh světa z rukou vedoucích osobností, třebaže jim nechybí dobrá vůle, snaha a dobrý úmysl? Neběží všechno nakřivo právě proto, že se zapomínají ptát po Bohu a jeho svaté vůli: Ve své nerozumné pýše zapomínáme, že my lidé jsme nekonečná řada nul. Má-li mít ta řada nul význam číselné hodnoty, musí před ní stát jednička, která těm nulám dá hodnotu. To znamená, že má-li mít lidstvo smysl, musí počítat s Bohem jako se svou jedničkou. To je to první, co si máme v posvátné době svatoadventní uvědomit. Ať děláme cokoliv, vždycky musíme počítat s Bohem. Jinak sejdeme z cesty a nic nedokážeme a nevybudujeme.
Bratři a sestry, a druhý aspekt dnešní bohoslužby je následující: My slavíme Kristův příchod, který stále trvá. Bůh sice přišel na tento svět, ale ptejme se, zda došel až k nám. Ptejme se, zda o nás neplatí: „Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.“ Celé rozsáhlé krajiny okrsku zemského dnes žijí ještě jakoby „před Kristovým narozením“. Dosud o něm mnozí lidé neslyšeli.
Moji drazí, a dále u nás – u takzvaných křesťanských národů – bydlí Kristus Pán většinou stále „za městem ve chlévě“. Ještě nepřišel do našich domovů, do našich rodin, škol či parlamentních „žvaníren“. Ještě nepřišel do mnoha našich srdcí, protože pro něho nemají místa jako tehdy v Betlémě. Stále ještě u mnoha lidí platí, že pro Jezu Krista nebylo místa.
Bratři a sestry, co říci závěrem? Posvátnou dobu svatoadventní potřebujeme všichni jako sůl. Potřebujeme směrovky adventu, aby nám ukázaly, jak srovnat hory našich nedbalostí a vyplnit jámy naší liknavosti. My se v této době, v této etapě dějin úzkostně ptáme: Co nás čeká? Co přijde, co je už v chodu? Adventní odpověď víry zní: Jde k nám Kristus Ježíš, Bůh je už na cestě k nám. Bůh přichází a nemlčí.
Přátelé Boží, přes všechny dějinné katastrofy, přes všechna zastavení našich vin i dobré vůle běžíme do rukou Božích. A Bůh si nás ve svém Synu Ježíši Kristu vepsal do svých dlaní, aby na nás nemohl zapomenout. Ejhle, Hospodin přijde a všichni svatí jeho s ním, a bude v den onen světlo velké. Aleluja! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
