ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

            Milovaní bratři a sestry, drazí ctitelé a děti Panny Marie! Kdysi jsem četl jednu his­torku: V jedné rodině, kde bylo několik dětí, odešla matka za povinnostmi do města. Dozor nad dětmi nechala tátovi. Nebyl tím zrovna dvakrát nad­šen. Byl zabrán do zajímavé četby, a tak hledal, jak by děti něčím zabavil, aby si hrály samy a daly mu pokoj. A přišel na nápad. V ilustrovaném ča­sopise našel nakreslenou mapu světa. Rozstříhal ji na malé kousky, a ty dal dětem s kusem lepící pásky: „Tu máte, sestavte mi tu mapu světa dohro­mady. Ukažte, jak jste silní v zeměpisu.“ A opravdu měl pokoj – jenomže pouze na malou chvilku. Než se nadál, už byly děti zpátky a vítězně má­valy slepeným listem: „Táto, tady máš mapu světa!“ Táta nad tím nevě­řícně kroutil hlavou, jak to tak rychle mohly zvládnout. A pak na to přišel: na rubu byla podobizna nějakého člověka. Lidská tvář. A děti pohodlně a rychle slepily tu lidskou tvář na rubu listu. Jakmile byl pohromadě a v pořádku člověk, byl pohromadě a v pořádku i svět.

            Moji milí, a tak to platí v našem světě. O naší době bylo už mnoho­krát řečeno, že je to doba bez milosti. Nezná milost, neví, co to je. Zní to stejně výstižně i nevýstižně – jako když se říká, že náš věk je věk bez Pána Boha. Ano, valná část lidstva buď o Bohu neví, nebo nechce vědět, utíká před ním a neuznává ho. Asi tak, jako kdyby slepý řekl, že neuznává světlo, že není světla. Ale pořád ještě je dost lidí, kteří o Bohu vědí a počí­tají s ním. A víme, že kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu Krista Pána, tam je s nimi i on. A kdekoliv se setkává Bůh s člověkem, tam je milost posvěcující.

            Bratři a sestry, co je to vlastně ta milost? Pojďme si pro odpověď opět do školy Panny Marie, neboť život přelíbezné Matky Boží Panny Ma­rie je školou a vzorem pro všechny. Víme, že archanděl Gabriel, když zvěstoval Panně Marii, ji nazývá „kecharitómené“ – „gratia plena“ – mi­losti plná. Milost posvěcující – to je působení Boží lásky v člověku. Lásky, která obdarovává. Lásky, která dává život. Což nevyznáváme v Credu Du­cha svatého jako „Pána a Dárce života“? Ale každému snad dá rozum, že má-li v nás Boží láska žít, musíme jí dovolit, aby se hýbala a žila. Musíme jí dát prostor sami v sobě. Dobře víme, že ten, kdo miluje, ctí svobodu mi­lovaného. Tak i Bůh, který nás nekonečnou láskou miluje, respektuje naši svobodu. Nemůžeme Boží lásku popřít, ale můžeme ji nepřijmout. Nemů­žeme před Boží láskou utéct, protože ona jde všude s námi a před námi. Ale můžeme ji neopětovat.

            Moji drazí, už tedy víme, co je to posvěcující milost. Je to působení Boží lásky v nás, a naše odpovídání na tuto Boží lásku. Soužití Boha a člověka v srdci člověka. Ustavičná výměna lásky za lásku. Jde tady o lásku k Bohu velmi praktickou a prostou: „Cokoliv jste učinili nejmenšímu z mých bratří, MNĚ jste učinili.“ Jinými slovy řečeno: máme tisíc a jednu příležitost opětovat Boží lásku k nám – naší láskou k bližním.

            Bratři a sestry, a právě ten život lásky byl v nejplnější míře příto­men ve vyvolené dívce Marii. Proto ji anděl oslovuje jako plnou milosti. Takovou zůstala Panna Maria i jako Matka Boží – v radostech i v boles­tech. Nečekala od Boha Otce, který ji učinil Matkou svého vtěleného Syna, že se jí bude dostávat nějakých výsad před jinými. Vždyť se jí dostalo vý­sady nejvyšší: byla služebnicí Páně, Matkou Spasitele a spolupracovnicí jeho vykupitelského díla.

            Moji milí, a vůbec to není žádná pýcha, ale spíše pokorné poznání, že totiž i my – každý z nás, kdo byl pokřtěn – máme něco z této výsady. Můžeme žít s Kristem, být – tak jako byl vtělený Boží Syn – bratrem svých bratří, pracovat s Kristem na spáse své i druhých, a radovat se spolu s Kristem z Boží lásky. Je jistě mnohem těžší to dělat, než o tom mluvit. Ale je to zároveň i mnohem snažší, než se na první pohled zdá. Kristus Pán ani jeho svatá Církev nás nechce ohromovat velikými slovy. Nechce z nás dě­lat nějakou kastu zasvěcenců, kteří se ohánějí pojmy srozumitelnými je­nom jim. Ale ani tomu, kdo odmítá slyšet cokoliv o Bohu, nemusí znít cize a nesrozumitelně, když od nás křesťanů uslyší slova laskavá a pokojná, když vidí naše skutky svědčící o nekonečné Boží lásce, která skrze nás vyzařuje.

            Přátelé Boží, každý den pozdravujeme v modlitbě spolu s andělem Pannu Marii: Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou! Zkusme si před­stavit, jak sama Panna Maria – ve své vznešenosti i ve své pokoře – nám na tento pozdrav odpovídá: I vy buďte zdrávi, vy milované děti Boží! Vždyť i vy jste plni milosti, když se jí otevřete, když přijmete Chléb věčného života a kalich věčné spásy. Vždyť i s vámi je Pán. I vy jste požehnaní mezi všemi dětmi lidského rodu. Jen tomu sami uvěřte a budete – i kdyby vás byla jen malá hrstka – kvasem všeho lidského pokolení, solí země a svět­lem světa. Právě k tomu vás povolal Bůh. A na té cestě učinil mne – svou Matku – i vaší matkou a průvodkyní. Prostřednicí všech milostí, kterými vás pozvedá ze smrti k věčnému životu. Obnovte v sobě člověka – a obno­víte celý svět! Ó, Maria, beze hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme! Amen.