Třetí známka Církve: VŠEOBECNÁ
Bratři a sestry, v minulých katechezích jsme se zamýšleli nad jednotou a svatostí Církve. Obě známky směřují k univerzálnímu poslání Církve, k její všeobecnosti. Zvláště v dnešní době se může zdát, že Církev je pouze spolek s určitým zaměřením, úzká skupina lidí, kteří se sdružují, aby naplnili své touhy a došli k jejich uspokojení. Bylo by velmi nepravdivé tyto myšlenky přijímat a dále je rozvíjet.
Ještě před svým nanebevstoupením sám zmrtvýchvstalý Kristus dává učedníkům nařízení: Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Mt 28,18-20) nebo v evangeliu svatého Marka: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je." (Mk 16,15-18).
Z vlastních slov Krista Ježíše je patrné, že Církev je poslána ke všem národům a k celému stvoření. Během staletí však došlo k postupnému odštěpování jednotlivých církví. Prvním z velkých odštěpení bylo oddělení Východní církve od Západní. Další dělení pak nastávala prostřednictvím jednotlivých reformací a probíhá až do dnešních dnů.
Přesto můžeme mluvit o všeobecné Církvi, jejíž všeobecnost je dána jednak tím, že je v ní přítomen celý Kristus, a jednak posláním od Krista, které se netýká jen určité skupiny, ale celého světa. Kristus je hlava Církve a Boží lid je jeho tělo. Dostáváme také prostředky ke spáse ve svátostech. Projevem univerzality je přímé a úplné vyznávání víry, úplný svátostný život a kněžství předávané svěcením v apoštolské posloupnosti, tak jak tomu bylo při založení Církve v den Letnic při seslání Ducha Svatého.
Posláním Církve pak je, aby celé lidstvo se všemi jeho hodnotami přivedla ke spojení s jeho hlavou Kristem v jednotě Ducha (LG 13). Univerzální či všeobecná Církev není jen součtem jednotlivých církví, nejedná se o federaci. Jde o stále tutéž Církev, kterou založil Kristus, univerzální svým povoláním a posláním, třebaže zapouští kořeny v nejrůznějších kulturních prostředích a sociálních a lidských podmínkách, a třebaže nabývá v každé části světa jiné tvářnosti a liší se svými vnějšími projevy (Evangelii nuntiandi 62).
I lidé, kteří ještě nepřijali evangelium, jsou zaměřeni k Božímu lidu. Je to zvlášť důležité si to uvědomovat dnes v době imigrační vlny z islámského prostředí. Oni vyznávají Boha stvořitele a drží se víry Abrahámovy a klaní se jako my jedinému Bohu, milosrdnému, který bude v poslední den lidi soudit. (LG 16 a Nostra aetate 3). Dokument Nostra aetate Druhého vatikánského koncilu také mluví o jiných nekřesťanských náboženstvích jako židovství nebo buddhismus.
Chci se k vám, bratři a sestry, závěrem obrátit slovy tohoto dokumentu: Nemůžeme se obracet v modlitbě k Bohu, Otci všech, jestliže odmítáme chovat se bratrsky k některým lidem, stvořeným podle Božího obrazu. Postoj člověka k Bohu Otci a postoj člověka k bratřím lidem tak těsně souvisí, že Písmo praví: „Kdo nemiluje, Boha nepoznal“ (1 Jan 4,8). Velice doporučuji všem tento dokument přečíst.
Je tedy jasně dána podstata všeobecnosti naší katolické Církve plynoucí z její podstaty založení a poslání.
