Římskokatolická farnost Frymburk
Římskokatolická farnost Frymburk:
Diecéze: českobudějovická
Vikariát: Český Krumlov
Okres: Český Krumlov
Kraj: Jihočeský
Království České
Kontaktní a logistické údaje najdete ZDE
Příležitost ke svaté zpovědi najdete ZDE
Pořad bohoslužeb najdete ZDE
Farní kostel je zasvěcen: sv. Bartoloměj (24. srpen)
Filiální kostely:
- Přední Výtoň je zasvěcen: sv. Filip a Jakub
- Svatý Tomáš (poutní kaple Božího Těla)
Přifařené obce: Frymburk, Blatná, Jasánky, Kobylnice, Kovářov, Lipno nad Vltavou, Milná, Pasečná, Posudov, Předmostí, Přední Výtoň, Rychnůvek, Slupečná, Svatý Tomáš.
Stručný historický přehled:
Již roku 1277 se připomíná plebán Přibyslav. Matriky od roku 1687. Kostel původně raně gotický, založen roku 1277, přestavěn pozdně goticky v 1. pol. 16. stol. (1530), loď přestavěna a zaklenuta roku 1649 - 1652, roku 1735 zvýšena, roku 1870 přistavěna věž. V letech 1940 - 1945 spravováno z Lince.
Latinský název: Friedberga (Friedbergensis)
Německý název: Friedberg an der Moldau
Významné údaje farnosti:
- Významný farář: čestný kanovník P. Michal Tkáč (1931 - 2008).
Farní kostel sv. Bartoloměje ve Frymburku
Římskokatolická farnost Frymburk na oficiálních stránkách Biskupství českobudějovického.
Z historie kostela sv. Bartoloměje ve Frymburku
(elektronická verze brožury vydané u příležitosti dokončení opravy kostela L. P. 2002)
Úvod
Po delší době opět bíle září věž kostela svatého Bartoloměje nad vodou lipenské nádrže a nad střechami frymburských domů. Po pětiletém úsilí mnoha zúčastněných se podařilo dát frymburské dominantě důstojnou podobu, hodnou jejího významu. Nebylo lehké nashromáždit potřebné finanční prostředky, ale díky skvělé přeshraniční spolupráci s bývalými farníky, spřátelenými farnostmi, nadacemi z Rakouska a Německa a díky podpoře místních úřadů, institucí a občanů jsme s Boží pomocí na podzim roku 2001 opravu dokončili. Všem těm, kteří se na tomto díle obnovy jakkoli podíleli, je věnována tato skromná publikace.
P. Michal Tkáč
kanovník a frymburský farář
Frymburk
Výhodná lokalita na nevysokém ostrohu nad Vltavou, vklíněném mezi údolí Černého a Náhlovského poskytovala prostor pro obývání již v době před více než 4000 lety. Z archeologických nálezů je pravděpodobné že již v době bronzové zde existovala menší osada či obchodní stanice. O dalším vývoji osady není zatím nic známo, avšak dá se předpokládat její kontinuální existence až do počátku 13. století, kdy zde měl stát strážný hrádek na ochranu dálkové obchodní trasy. V roce 1220 se objevuje Frymburk v souvislosti se známým kolonizátorem pohraničí Vítkem z Prčic, který měl frymburskou kapli darovat benediktinskému klášteru v Ostrově u Davle, proboštství v Zátoni. Tato zpráva však není zcela jasná a v některých pramenech je toto darování uvedeno až k roku 1270. Psaná historie Frymburka a zároveň zdejšího kostela se nám otevírá až v roce 1277.
Založení městečka s klasickým lokačním půdorysem s vřetenovým náměstím, jak ho známe dnes, se odehrálo patrně někdy v 2. polovině 13. století. První písemné zmínky o Frymburku se týkají vlastně frymburské kaple či kostela a faráře. Prvním datovaným dokumentem o existenci Frymburka je listina z roku 1277, kdy byl frymburský farář Přebyslav svědkem právního pořízení mezi Vítkem z Krumlova a vyšebrodským klášterem. Významným byl rok 1305, kdy Jindřich z Rožmberka 29. května daroval frymburskou faru premonstrátskému klášteru ve Schläglu u Aigenu v Horním Rakousku. To sice vyvolalo protesty dosavadních držitelů, ostrovských benediktinů, kteří se však k 27. 3. 1317 svého dosavadního práva definitivně vzdali. Schlägelští premonstráti pak spravovali frymburskou faru celých 640 let až do roku 1945.
Tento vždy poměrně zaostalý kraj si pomalu žil svým tempem až do zásadní změny, která se udála po II. světové válce, kdy se zcela změnila stuktura obyvatelstva i sídelní síť. Po odsunu původního německého etnika byla oblast dosídlena vládou pozvanými rumunskými reemigranty, Slováky a obyvateli z českého vnitrozemí, z nichž většina dostala přidělené usedlosti, na kterých s rodinami hospodařili. Zakrátko jim však byly opět odňaty v rámci združstevňování zemědělství. Lidé pak byli koncentrováni do větších vesnic se zemědělskými družstvy a menší vesnice a samoty se začaly vylidňovat a někdy i záměrně likvidovat.
V 50. letech 20. století byla vybudována Lipenská přehradní nádrž, která zcela proměnila ráz naší krajiny, ale poskytla zdejším obyvatelům nový způsob obživy – namísto lesnictví a zemědělství, které v našich polohách stejně nebylo příliš efektivní, nastoupil turistický ruch se svými klady i zápory.
Voda lipenské nádrže pohltila také téměř celou vesnici Frýdavu, která byla v podstatě součástí Frymburka, a také všechny domy ve spodních partiích městečka u řeky. Historické jádro zůstalo naštěstí uchováno. Některé krásné a cenné stavby, jako např. radnice či tzv. Greiplův dům a bohatě členěné fasády měšťanských domů padly sice za oběť socialistickému budovatelskému úsilí, avšak jako celek si náměstí s farním kostelem uchovalo památkový charakter dodnes.
Historie kostela
Již samotná poloha kostela, umístěného nikoli uprostřed, jak by bylo obvyklé, ale za jižním koncem náměstí, je ojedinělá. Protáhlý tvar náměstí většinou vychází z trasy stezky, kolem které je situována zástavba. Zde však náměstí tvoří spojnici ke kostelu, zatímco cesta přes řeku vycházela kolmo, přibližně v polovině délky jeho západní strany. Pro tento abnormální jev se naskytují dvě vysvětlení: kostel na tomto místě stál ještě před vysazením městečka, které pak kvůli utváření terénu kolem kostela již vzniknou nemohlo, nebo bylo jeho odsunuté situování podmíněno záměrem jeho opevnění jako strategického bodu nad přechodem cesty. Nelze také vyloučit, že právě zde při kostele stálo frymburské opevněné sídlo, prý připomínané k roku 1354.
Původní kaple, stojící pravděpodobně na místě dnešního kostela, byla asi již před rokem 1277 přestavěna ostrovskými benediktiny na ranně gotický kostel, doložený tehdy jako farní. Ve výše zmíněné listině z r. 1305 je výslovně uveden (eccl. in Fridburch), avšak v registrech desátků z let 1369-1405 se opět mluví o kapli (Frimberk capella).
Velkou přestavbou kostel prošel v 1. pol. 16. století, kdy byl původní kostelík patrně stržen a na jeho místě vystavěna nákladná pozdně gotická novostavba, dokončená nejspíše r. 1550, podle datace vytesané na jednom z opěrných pilířů presbytáře. Z této přestavby se dochoval presbytář a sakristie s oratoří v patře a podzemní kryptou. V letech 1649-1652 stavitel Cipriano Novo v raně barokním slohu zcela přestavěl a zaklenul dříve plochostropou loď a přistavěl věž s cibulovitou bání. R. 1735 byla loď kostela ještě zvýšena. V r. 1870 byl po požáru postaven nový, extrémně nízký krov a zvýšena věž, což zcela změnilo architektonický výraz stavby.
Popis kostela
Kostel je jednolodní, s pětiboce zakončeným presbytářem na kamenném soklu. Presbytář je dlouhý 15,3 m, široký 10,8 m a je podepřen šesti samostatnými opěrnými pilíři, ukončenými prohnutými kamennými stříškami – tzv. houpáním, které je typické pro sakrální architekturu pozdní gotiky. Mezi opěráky jsou tři lehce hrotitá trojdílná okna s kružbami. Presbytář je sklenut dosti složitou síťovou klenbou s kamennými klínovými žebry s vyžlabením. Klenba je vyvrcholením používání klenutí tohoto typu v jižních Čechách. Do sakristie, sklenuté křížovou hřebínkovou klenbou, se vchází ze severní strany presbytáře bohatě profilovaným gotickým sedlovým portálem. V zadní části presbytáře se nachází kamenný sanktuář na noze s původními pozdně gotickými kovanými dvířky. Vedle něho stojí pozdně gotická žulová křtitelnice a naproti intaktně dochované kamenné sedadlo pro kněze, zabudované částečně do stěny.
Po bocích presbytáře jsou umístěny pozdně renesanční chórové lavice německé provenience z roku 1631, převezené sem z kláštera ve Schläglu. Nad lavicemi na jižní straně je umístěno sousoší Kalvárie v životní velikosti, z doby před r. 1800.
Hlavní oltář z roku 1650(7?) pochází z dílny řezbáře J. Woratha, který vytvořil mj. také hlavní oltář v kostele sv. Víta v Českém Krumlově. Oltář je dřevěný, se zděným oltářním stolem.
Masivní pilíře nesou trojdílně komponovaný oltář, v jehož střední části jsou v zlacených vyřezávaných rámech umístěny obrazy Korunování Panny Marie a sv. Bartoloměje. Nad nimi, na nejvyšším místě, je umístěna postava archanděla Michaela.
V pravé části oltáře jsou pod sebou umístěny v životní velikosti sochy sv. Norberta, sv. Leopolda a sv. Barbory, v levé části pak postavy sv. Augustina, sv. Floriána a sv. Kateřiny. Nad obloukovými vstupy do prostoru za oltářem byly později umístěny sochy sv. Petra a Pavla, pocházející z kostela v Grödenu v Tyrolsku.
Triumfální oblouk, půlkruhově zakončený s kamenným profilovaným ostěním, se otevírá do barokní lodi kostela, 20 m dlouhé a sklenuté valenou klenbou s lunetami. V přední části lodi jsou dva typově stejné boční oltáře, sv. Linharta a Krista Trpitele. Ačkoli pocházejí ze stejné doby jako oltář hlavní, nejsou patrně dílem Worathovým. Hlavní sochy, sv. Linhart a bičovaný Kristus, byly druhotně opatřeny ochrannými prosklenými skříněmi. Na jižní stěně lodi se nachází rokokový oltář Panny Marie z doby po polovině 18. století s mariánským obrazem v bohatě řezaném a zlaceném rámu.
Nad hlavním vstupem do kostela je ve stěně lodi zabudována mramorová pamětní deska z roku 1652, kterou nechali vděční frymburští občané vsadit na památku schlägelského probošta Martina Greysinga, jehož zásluhy připomíná latinský nápis ve spodní části: „P. Martin Greysing, probošt ve Schläglu a patron zdejšího kostela, dal loď, oltáře a věž od základů vybudovat L.P. 1652“.
V západní části lodi je hluboká, dvoupatrová kruchta na dvou párech pilířů, podklenutá křížovými klenbami s hřebínky. Na první kruchtě si můžeme všimnout soch dvou patronů proti morové nákaze – sv. Šebestiána, probodeného šípy a sv. Rocha, v poutnickém oděvu s holí a se psem, jak ukazuje na morový vřed na své noze.
V druhé úrovni je hudební kruchta s varhanami. Drobný korpus původních varhan z druhé poloviny 18. století je součástí dvou novějších skříní z 1. pol. 19. století a z roku 1925, které se umělecky neuplatňují.
Na kruchtu stoupá schodiště v předsíňovém přístavku, které ústí u hlavního vstupu. Na druhé straně je zrcadlově stejně situováno schodiště vedoucí na věž a do oratoře, gotické místnosti s křížovou klenbou a sedlovým portálkem v patře nad sakristií. Pod sakristií je gotická podzemní krypta stejné velikosti jako sakristie a oratoř, s valenou klenbou, zazděným vstupním sedlovým portálem ústícím pod věží a dvěma ventilačními okny s kamenným ostěním. Záklenek jednoho z těchto oken můžeme vidět u paty severní stěny sakristie. Krypta není prístupná.
Na kostelní věži je osazen hodinový stroj ze 70. let 20. století se starším bicím zařízením. 4 kostelní zvony, z nichž největší vážil 800 kg, byly bohužel v roce 1942 zabaveny pro válečné účely. Z věže je krásný výhled na Frymburk i na přehradní nádrž a šumavské kopce. Vyhlídkou se může každý na vlastní nebezpečí potěšit ve dnech konání „frymburských slavností“ – každý rok 2. víkend v červnu, kdy je věž otevřena pro veřejnost.
Rekonstrukce pláště kostela v letech 1995 – 2001
Již v roce 1972 proběhla generální oprava kostela, při níž bylo proinvestováno 1 200 000,- Kč. Opravu prováděl Jihočeský podnik pro údržbu památek se sídlem v Táboře. Avšak vlivem nekvalitní práce, silné povětrnosti a nadměrné vlhkosti prostředí u jezera začala nově provedená omítka opět opadávat. Po čase byla návětrná strana věže takřka bez omítky, ale opravou se podnik již nechtěl zabývat s odkazem na klimatické příčiny vad.
Ke generální opravě bylo přistoupeno až po změně politické situace v roce 1995.
Harmonogram prací:
1995 – výměna střešní krytiny a oprava krovu presbytáře a sakristie, za použití eternitové krytiny s rastrem břidlice a měděného plechu. Tato etapa stála celkem 486 853,- Kč.
1996-1997 – byl kompletně doopraven presbytář za částku 897 993,- Kč, dále byla opravena věž, omítky, kamenné prvky, krov a krytina, celkem za 785 674,- Kč. Byla zakoupena krytina na loď kostela za 724 221,- Kč a na podzim byly pořízeny nové hodinové ciferníky za 68 586,- Kč.
1998 – proběhla restaurátorská oprava varhan, kterou sponzorsky za symbolickou částku provedl pan V. Marek z Vyššího Brodu.
2000 – byla vyměněna krytina na lodi kostela. Demontáž staré krytiny, oprava krovu, montáž krytiny a klempířské práce stály celkem 378 000,- Kč.
2001 – od července do konce října proběhla oprava fasády lodě kostela za částku 800 000,- Kč.
Celkem bylo při této opravě prostavěno 3 590 053,- Kč.
Všechny stavební práce prováděla firma Stavební práce Mikeš.
Financování opravy:
Oprava byla financována ze sponzorských darů a dotací od českých i zahraničních organizací, nadací a občanů. Velkou pomocí byly sbírky, prováděné mezi bývalými farníky. Za organizování těchto sbírek i za jiné aktivity pro tento kostel patří naše vděčnost především pánům Ing. Herbertu Foissnerovi a Willi Studenerovi.
Z ciziny přispěli:
- Nadace Renovabis 814 009,- Kč
- Nadace Kirche in Not 273 450,- Kč
- Klášter Schlägl 347 438,- Kč
- Frymburští rodáci 997 140,- Kč
- Přátelé kněží 274 874,- Kč
- Ostatní drobní dárci 9 758,- Kč
Z České republiky:
- Ministerstvo kultury 88 000,- Kč
- Biskupství českobudějovické 80 000,- Kč a 175 000,- Kč půjčka
- Obec Frymburk 260 000,- Kč
- Soukromí dárci 200 387,- Kč
Závěrem: Dílo obnovy
Když po otevření hranic po změně režimu v r. 1989 začali bývalí obyvatelé pohraničí navštěvovat svou starou vlast, velmi je mrzel stav, v němž byly kostely v jejich rodných obcích. Velice si ceníme postoje těchto lidí, kteří i přes veškeré výhrady a osobní pocity okamžitě začali organizovat nutné opravy, shánět peníze a spolupracovat na díle obnovy pohraničních kostelů. Velkou pomocí byly také dotace od německých nadací Renovabis a Kirche in Not a v případě frymburského kostela také od kláštera ve Schläglu. Je nutno říci, že bez této pomoci, vzhledem k celkové ekonomické situaci počátkem 90. let, bychom ve farnostech spravovaných z Frymburka jen těžko dokázali opravit 10 kostelů za téměř 40 000 000,- Kč.
Dalším produktem těchto aktivit byla úžasná atmosféra při vzájemných setkáních a slavení bohoslužeb, kde jsme měli možnost pocítit fungující bratrskou pomoc, spolupráci a také to, že přes všechny problémy ve vzájemných vztazích našich národů jsme všichni doma v jedné církvi, a pokud prokážeme odvahu k dialogu a především vzájemnou toleranci, půjdeme správnou cestou k usmíření a k budování společné evropské budoucnosti.
Od náměstí
Okenní kružba v presbytáři
Pečeť frymburské fary z 1. poloviny 19. století
