ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Milovat Boha nade všecko

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! V dnešním úryvku evangelia o titulární slavnosti patronky našeho kostela i celé naší farnosti, svaté Markéty, panny a mučednice, zazněla z úst Pána Ježíše velice závažná slova: „Nepřišel jsem na zem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel roz­dvojit dceru s otcem… Lidé z vlastní rodiny se s člověkem znepřátelí.“

            Moji milí, právě k rozdvojení křesťanské dcery Markéty s jejím otcem, pohanským knězem Edesiem, došlo. Ano, lidé z vlastní rodiny – vlastní otec – se znepřátelil s vlastní dcerou. O životě naší svaté patronky toho příliš nevíme. Jsme odkázáni na zbožné legendy. A legenda o svaté Markétě pod jménem „Krása a statečnost“ vypráví o životních osudech i mučednické smrti svaté panny a mučednice Markéty. Je to příběh z pře­lomu druhého a třetího století, z doby prvokřesťanské, z doby krutého pronásledování křesťanů.

            Bratři a sestry, rodiče svaté Markéty byli pohané a žili v syrském městě Antiochii. Dítě však mělo kojnou, která byla přesvědčená a horlivá křesťanka. Tato zbožná žena vychovávala dívenku od narození v křesťan­ské víře. Když se později Markéta přiznala svému otci, že věří v Ježíše Krista, Edesios se rozzuřil. „Přestáváš být mou dcerou,“ vykřikl a vyhodil ji z domu, aby se živila jako pasačka ovcí.

            Moji drazí, a tak se naplnila na dívce Markétě slova našeho Pána. Rozdvojení dcery s otcem. Znepřátelení lidí ve vlastní rodině. V dnešním úryvku evangelia jsme z úst Pána Ježíše vyslechli také slova: „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden.“ Na jiném místě Pán Ježíš říká: „Kdo miluje své postavení, svůj dům, svá pole, svůj majetek víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne, není mě hoden.“

            Bratři a sestry, Bůh nás nekonečnou láskou miluje. Ale jak už se praví ve Starém zákoně, Hospodin je milovník žárlivý. On nesnese, aby­chom někoho milovali víc než jeho. A my, kteří jsme v Boha uvěřili, tak často opakujeme modlitbu: Ježíši, v tebe věřím, Ježíši, v tebe doufám, Je­žíši, tebe nade všecko miluji. A teď si položme každý z nás ruku na srdce a přiznejme si, jestli jsme se někdy opravdu vážně zamysleli nad slovy „tebe nade všecko miluji“? Abychom si dobře uvědomili, co to znamená milovat Pána Ježíše nade všecko, pokračujme ve vyprávění o životě a mu­čednictví svaté Markéty.

            Moji milí, když Markéta pásla za městem ovečky, setkala se s taměj­ším vladařem z Antiochie, mladým a pohledným Olybriem, který kolem ní projížděl na koni. Olybrios byl okouzlen krásou i moudrostí mladé dívky. Pokoušel se ji odvrátit od křesťanství a chtěl, aby se stala jeho ženou.

            Bratři a sestry, Markéta si dobře uvědomovala, do jakého nebezpečí se dostává při odmítnutí vladařových návrhů. Přesto však Olybriovi od­vážně prohlásila, že zasvětila celý svůj život nebeskému ženichovi Ježíši Kristu. Řekla vladaři: „Smíš snad žádat, abych se vzdala nebe a zvolila místo toho prach země?“ Pokořený Olybrios dal pak Markétu pálit po­chodněmi, pověsit za vlasy a bičovat. Pak ji uvěznil do žaláře.

            Moji drazí, podle jedné z legend se Markétě zjevil v noci v žalářní kobce drak, který ji chtěl spolknout. Markéta se však draka-ďábla neza­lekla. Udělala nad obludou znamení kříže a drak zmizel. Proto bývá svatá Markéta vyobrazována s křížem v ruce a s pokořeným drakem u nohou.

            Bratři a sestry, na zmučeném těle svaté Markéty se stal zázrak. Těžké rány, které utrpěla při krutém mučení, se hned druhého dne po mu­čení zázračně zacelily a zahojily. Když se v lidu šířil pro tyto zázraky stále větší neklid a mnozí pohané se dávali pokřtít, neznal už vladařův hněv mezí. Proto Olybrios nařídil mladou křesťanku Markétu stít mečem, což se odehrálo veřejně na náměstí v Antiochii asi kolem roku 305. Také meč jakožto popravní ná­stroj mučednické smrti bývá vyobrazován u nohou svaté Markéty.

            Moji milí, úcta k této panně a mučednici se rozšířila velmi brzy do celého křesťanského světa. V byzantském prostředí bývá nazývána jmé­nem Marina, v západním křesťanství je nazvána jménem Margareta, což latinsky znamená perla. Krásné jméno – perla! Tato svatá panna a mučednice září dodnes jako duchovní perla svou průzračnou čistotou, statečností a věr­ností svému jedinému Ženichovi, našemu Pánu Ježíši Kristu. A my mů­žeme být vděční Pánu Bohu i našim předkům, že i ten náš hornoplánský kostelí­ček je zasvěcen této duchovní perle!

            Bratři a sestry, věřím, že nyní již dobře chápeme, co to znamená milovat Boha nade všecko. Milovat Boha nade všecko, to znamená vážit si Boha a milovat ho víc než všechno na světě. Milovat Boha nade všecko znamená být ochoten se všeho zřeknout, a pro tuto lásku k Bohu vydat i nejvyšší svědectví – svě­dectví vlastního života.

            Přátelé Boží, naslouchejme tedy i my Kristu Pánu, a pokorně – s vědomím své vlastní slabosti – mu vyznejme: Ježíši, já tě miluji nade všecko! Víc než svou rodinu, víc než pěkné postavení, víc než všecko na světě. Raději jsme ochotni všeho se zřeknout, jenom abychom nikdy ne­ztratili tvou lásku a abychom tě nikdy nezarmoutili a neurazili. A k tomu kéž nám pomáhá naše milovaná perla, svatá panna a mučednice Markéta. Oroduj za nás, svatá Markéto, u svého nebeského Ženicha, nyní i vždycky a na věky věků. Amen.