Památka sv. Víta, mučedníka
Klaním se pouze pravému a živému Bohu
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme památku našeho národního světce a patrona svatého Víta, mučedníka. O jeho životě toho příliš nevíme. Zbožné legendy říkají, že byl synem bohatého pohana Hylase na Sicílii. Jako chlapec se stal křesťanem a od víry ho nemohl odvrátit ani soudce před císařským soudem, ani jeho pohanský otec. Byl umučen někdy v letech 304-305. Jeho úcta se začala šířit už ve starověku, a ve středověku mu bylo v Evropě zasvěceno asi 1.300 kostelů a kaplí. Pro nás je velice významné, že svatému Vítu je zasvěcen první velechrám země české – katedrála arcibiskupa pražského a primase českého v Praze na Hradě českých králů.
Moji milí, zaposlouchejme se nyní do dialogu dvanáctiletého křesťanského chlapce Víta s jeho pohanským otcem Hylasem – tak jak nám jej přinášejí zbožné legendy. Otec naléhal na synka: „Synu, prosím tě, odstup od Krista, vždyť je to šílenství, abys v něho věřil!“ Malý Vít otci odpověděl: „Kéž bys i ty poznal pravého Boha a jeho Syna, Ježíše Krista!“ Otec namítal: „Já vím jen tolik, že ten Kristus, kterého považuješ za Boha, byl ukřižován za vlády Pontia Piláta.“ — „Ano, otče, ale to je veliké tajemství!“ Otec s tímto rozkladem svého syna nesouhlasil: „To byl potupný trest – a žádné tajemství!“ Vít však otci odporoval: „Mýlíš se, otče. Toto ukřižování je naší spásou! Kristus vydal sám sebe, abychom my dosáhli věčné spásy, a proto nikdo a nic mě neodloučí od Krista!“
Bratři a sestry, Vítův otec byl již bezmocný. Ze strachu předal svého syna císařským úřadům, a sice přímo císařskému soudci Valeriánovi. Ten začal s mladým Vítem nejprve laskavě rozmlouvat: „Chlapče, pověz mi, proč nechceš obětovat našim nesmrtelným bohům?“ Vít se podíval soudci pevně do očí a odpověděl: „Protože se nebudu klanět kamenu ani dřevu! Já se klaním pouze pravému a živému Bohu!“ Vítův otec Hylas, když slyšel tuto odpověď, se rozplakal a volal směrem k soudci Valeriánovi: „Plač se mnou, Valeriáne! Můj syn se vrhá do záhuby!“ Vít se napřímil a neohroženě pravil otci: „Ne, já se nevrhám do záhuby, ale toužím po sboru svatých vyvolených Božích!“
Moji drazí, marně se snažil otec i soudce přesvědčit chlapce, aby se své víry v Krista Pána vzdal a aby obětoval pohanským římským bohům. Nakonec dal soudce Valerián malého Víta zbičovat, a po tomto trestu ho vrátil jeho otci. Marně mu otec domlouval. Vít stál pevně ve své lásce ke Kristu Pánu. Jednou v noci uprchl na člunu s křesťanskými sluhy Modestem a jeho manželkou Krescencií. Přistáli v jižní Itálii na lukánském pobřeží. Veřejně zde vystupovali jako křesťané. Byli však polapeni a znovu postaveni před císařský soud. Smělého chlapce Víta hodili do vřícího kotle, napuštěného rozžhaveným olovem a olejem. Avšak Vít z kotle vyskočil jako z osvěžující koupele. Všechny tři poté natahovali na skřipec a krutě je mučili. To bylo jejich smrtelné lože.
Bratři a sestry, svatý Vít byl velmi brzy uctíván po celé Evropě. Jak můžeme vyjádřit úctu k tomuto mučedníkovi my – ty, já, on, každý z nás? Nejlépe vyjádříme svou úctu ne chrámem z kamene a vápna, ale živým chrámem ve svých srdcích, kde bychom měli rozvinout lásku ke Kristu v živé svědectví. Kéž bychom dokázali vyznat spolu se svatým Vítem: Nikdo a nic mne neodloučí od lásky ke Kristu Pánu. Toužím po sboru vyvolených Božích, a chci toho dosáhnout svatým životem.
Přátelé Boží, zůstaňme za všech okolností věrni Kristu Pánu, jak nás tomu učí mladičký mučedník svatý Vít. Vždyť nejsme sami. S námi je Ježíš Kristus, Král mučedníků. S námi je Královna mučedníků, Nejblahoslavenější Panna a Matka Boží Maria. S námi jsou velké zástupy svatých mučedníků, spolu s našim národním patronem svatým Vítem. Prosme tedy vroucně o přímluvu: Svatý Víte, oroduj za nás! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
