ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Pojďme prosit Pána žně

          Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes k nám v evangeliu Pán Ježíš mluví jako dobrý hospodář. Víme, že žeň musí být sklizena zavčas, jinak se zkazí. Proto se hospodáři starají, aby měli na žně dostatek dělníků.

            Moji milí, Pán Ježíš má také starost, aby se žeň lidských duší do­stala v pořádku do nebe, aby se nezkazila. Posílá na pole všechny, které má, avšak říká, že je to málo. K čemu jsou dělníci o žních, to víme všichni. Ale jaká je vlastně práce ženců duší – kněží? Lidé se mnohdy ptají: Co ti kněží vůbec mají na práci? A někteří lidé si myslí, že dohromady NIC. Nechodí do  práce, v kostele si odslouží mši svatou a jinak mají celý den volno. Ti se ale mají!

            Bratři a sestry, co kněží dělají, to se nejlépe pozná tam, kde kněží nejsou. Už napohled zvenčí to poznáš. Kostel uprostřed obce polorozpadlý tak, že hyzdí celou vesnici. A s lidmi je tomu podobně. Neznají neděle, není tam rozdíl mezi pátkem a svátkem, není tam postaráno o „údržbu“ nesmrtelných duší. A tak se rozšiřuje počet míst v  ústavech pro duševně nemocné, budují se nápravně-výchovná zařízení pro mladistvé asociály a věznice pro dospělé.

            Moji drazí, Kristus Pán sám jasně říká, co mají kněží na práci. Dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymýtali a lidi uzdravovali. Přikázal kněžím křtít a hlásat evangelium všemu stvoření. Uložil jim, aby se rado­vali s radujícími a plakali s plačícími. Myslím, že žádné povolání není tak pestré jako kněžské. Kněz ve svém životě zažije leccos, jenom nikdy nepo­zná, co je to NUDA. U oltáře jej vidíme v posvátném rouchu, ale za chvíli jej můžeme třeba vidět jako zedníka v montérkách při opravě kostela. Pak stojí před dětmi jako učitel náboženství. Pak jde povzbudit rodinu, která někoho blízkého pochovala a sdílí s nimi jejich bolest. Po návratu ze hřbi­tova pomáhá s nadšením dvěma mladým lidem, rozzářeným láskou, jak se nejlépe připravit na společnou cestu životem  ve svátosti manželství.

            Bratři a sestry, kněz musí ovládat účetnictví stejně dobře, jako se musí vyznat v lidském nitru, aby mohl ve zpovědnici ukázat nový životní cíl tomu, kdo ztratil smysl života. Musí rozumět elánu mládí stejně jako bolestem stáří. Tak jak je mnohotvárný lidský život, tak mnohotvárná je kněžská služba nesmrtelným duším.

            Moji milí, a proto je důkladné i kněžské studium. Jako právníci musí kněz ovládat církevní i světské právo. Jako filozofové musí kněz stu­dovat filozofii, psychologii a cizí jazyky. Z lékařských oborů studuje bioe­tiku a  pastorální medicínu. Musí ovládat církevní dějiny i dějiny křesťan­ského umění a celou řadu jiných vědních oborů, než přistoupí ke shrnutí všeho lidského vědění – ke studiu posvátné teologie. Nakonec jej zkušení odborníci v  pastorální teologii naučí, jak využívat získaných poznatků k tomu hlavnímu: k ošetřování lidského nitra, k vymýtání zlého ducha z lid­ských srdcí, k  uzdravování nemocných duší, k navracení klidu a radosti.

            Bratři a sestry, Pán Ježíš povolal apoštoly z lidí kolem sebe: z rybářů jako Petr, z celníků jako Matouš, z lékařů jako Lukáš, z textilních dělníků jako stanař Pavel. A kde se berou kněží dnes? Bůh si je také volá z NÁS. V některých lidech probouzí touhu k tomuto povolání a  všichni věřící mají pomáhat, aby tato touha nebyla ve vyvolených zadušena.

            Moji drazí, zanedlouho budeme v našich farnostech vítat novok­něze – ty z nás, kteří touhu ke kněžství v sobě nezadusili a zdárně ukončili několikaletou náročnou přípravu. Je jich málo. Každá diecéze by měla vy­dat tolik nových kněží, kolik sama potřebuje. A každá diecéze dostane od Pána žní kněze v takovém počtu, jak vroucně a naléhavě se modlí za nová kněžská povolání.

            Přátelé Boží, pojďme tedy dnes vroucně a naléhavě – se srdcem hořícím – prosit Pána žně, abychom v sobě volání za kněžstvím neudusili, abychom ze sebe kněze, které potřebujeme, vydali, a tak abychom každý svůj díl apoštolátu na poli Páně vykonali! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.