ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

V úvodu bych chtěl připomenout, že v západní (latinské) církvi se používá k zobrazení Nejsvětější Trojice typ tzv. novozákonní Trojice, což představuje vyobrazení jednotlivých božských osob. Nejčastěji bývá zobrazován Bůh Otec s žezlem v ruce jako „patriarchální“ postava s bílým plnovousem, vedle něho Bůh Syn - Ježíš Kristus - nejčastěji držící v rukou kříž, a nad oběma postavami se vznáší holubice - Bůh Duch svatý:

Ikona Nejsvětější Trojice z hlavního oltáře filiálního kostela Nejsvětější Trojice na Červené Lhotě (tzv. novozákonní Trojice)

Ve východních (byzantských) církvích se k zobrazení Nejsvětější Trojice používá typ tzv. starozákonní Trojice, což představuje vyobrazení andělů. Konkrétně se jedná o vztah prvních svědků monoteistické víry - Abraháma a Sáry - ke zdrojům božství, jak o tom bude v dalším textu podrobně pojednáno.

Byzantský kalendář nezná zvláštní svátek Nejsvětější Trojice a připomíná toto tajemství v den Letnic. A podle nepsaného zákona, který jim přikazoval zobrazovat na ikonách pouze události biblické nebo hagiografické, tvůrci ikony tohoto svátku se museli uchýlit k biblickému textu.

Tímto biblickým textem je vyprávění 1. knihy Mojžíšovy - Genesis - o návštěvě tří andělů u Abraháma (Gn 18, 1-15). V tomto vyprávění pouze jeden ze tří andělů mluvil s Abrahámem. Toto dalo podnět k tomu, aby se biblické scény použilo k symbolickému vyjádření tajemství Nejsvětější Trojice. V původní formě jde o tzv. Pohostinství Abrahámovo (Philoxenia), kde za stolem s připraveným nádobím sedí tři andělé. Abrahám a Sára, každý z jedné strany, je obsluhují a v popředí zabíjí sluha „tučné tele“.

Slavný ruský malíř ikon Andrej Rublev hodlal maximálně zdůraznit teologický význam této biblické události. Proto ve své světoznámé ikoně Nejsvětější Trojice z roku 1411 odstranil všechny životní podrobnosti a ponechal tam jen postavy tří andělů. Zmizeli Abrahám a Sára, zmizel mladík zabíjející tele, domácí stůl byl nahrazen oltářem, nádobí na něm důležitým obětním kalichem, neboť se kolem něho soustřeďují pohyby andělských rukou, telecí maso bylo nahrazeno beránkem:

Ikona Nejsvětější Trojice Andreje Rubleva (tzv. starozákonní Trojice)

Všimněme si nyní podrobněji postav andělů:

Všichni tři andělé mají na sobě dvojí oděv: spodní oděv se nazývá chiton, horní plášť se nazývá himation. Když se pozorně podíváme na ikonu, vidíme, že všichni tři andělé mají spodní chiton stejné, tj. modré barvy, aby se projevilo jejich společné božství.

Levý anděl má horní himation hnědý a jakoby průhledný, což vyjadřuje zemitou látku původního stvoření. Není tedy pochyb o tom, že tento anděl symbolizuje Boha Otce.

Prostřední anděl nese fialový horní himation, se kterým malíři ikon zobrazují Krista Pána během jeho pozemského života. Tento anděl tedy symbolizuje Boha Syna.

Pravý anděl má horní himation zelený, což symbolizuje plnost života a zaměřuje pohled do dějinné budoucnosti církve. Proto tento anděl symbolizuje Boha Ducha svatého.

Jejich tenká žezla - znamení moci, a zlehka naznačená zlatavá křídla nadpozemské božské vlády, jež se vzájemně dotýkají v projevu božské lásky, představují jejich vysokou duchovnost, vytékající ze společného zřídla. Pohled prostředního a pravého anděla je upřen na anděla levého - Boha Otce - od něhož očekávají závazné rozhodnutí v tomto okamžiku, kdy se zřejmě jedná o budoucí spásu lidstva.

Nyní si všimněme pozadí za jednotlivými anděli:

Nad levým andělem se v obrácené perspektivě tyčí budova, která může být považována za dům Otce, v němž je mnoho příbytků.

Za prostředním andělem pozorujeme strom se zřejmým trojím symbolismem:

• Dub v Mamre, pod nímž byli andělé přijati praotcem Abrahámem.
• Strom pokušení v ráji, který vzbudil nutnost tohoto věčného úradku.
• Spásonosné dřevo kříže, kterým mělo být staré provinění napraveno.

Vidíme, že strom je poněkud nakloněný, což zdůrazňuje zarmucující společnou myšlenku nad prastarou nakažlivou vinou a její trpkou nápravou.

Za pravým andělem je sotva naznačená hora, která by měla ukazovat na dvě obětní místa - starozákonní horu Moria a novozákonní horu Golgotu. Tato hora rovněž ukazuje na neochvějnou naději nezviklatelného kamene církve, která z uskutečnění tohoto úradku vyplyne.